Stát uleví odběratelům i příští rok, za podporované zdroje energie zaplatí desítky miliard

NADPIS: Stát vám smaže 599 Kč z každé MWh. Jenže účet za elektřinu tím nekončí

Na faktuře za elektřinu zmizí položka, kterou většina lidí stejně nikdy pořádně nečetla. A přesto na ní domácnost s běžnou spotřebou ušetří klidně dva až tři tisíce korun ročně. Firmy ještě víc. Stát od 1. ledna 2026 převzal platby za podporované zdroje energie, tedy známé POZE, na sebe. Pro odběratele příjemná zpráva. Pro státní rozpočet účet v řádu desítek miliard. Pro energetiku další připomínka, že levná elektřina už dávno není jen o tom, kolik stojí megawatthodina na burze.

Co se od ledna 2026 skutečně mění

Energetický regulační úřad na konci prosince 2025 vydal změnový cenový výměr, který od 1. ledna 2026 nastavil příspěvek odběratelů na podporované zdroje energie na nulu. Ne na „skoro nulu“. Prostě nula. Do té doby činil příspěvek pro domácnosti 495 Kč/MWh bez DPH, tedy 599 Kč/MWh včetně DPH. Kdo spotřebuje 3 MWh ročně, vidí hrubou úlevu zhruba 1 797 Kč. Rodinný dům s tepelným čerpadlem a spotřebou 8 MWh už mluví o částce kolem 4 792 Kč.

Původní model pro rok 2026 počítal s tím, že stát dá na POZE 24,6 miliardy Kč a odběratelé doplatí přibližně 17,1 miliardy Kč ve fakturách. Vláda ale v prosinci 2025 rozhodla, že náklady pokryje celé státní financování. Celkově tedy jde o zhruba 41,7 miliardy Kč. To není drobné „přesunutí kolonky“. To je částka, za kterou by šlo postavit několik velkých bateriových úložišť, modernizovat kus distribuční sítě nebo zaplatit pořádný balík školních obědů. Energetika má zkrátka apetit jako kombajn.

Důležité je, že úleva se týká všech odběratelů elektřiny. Nezáleží na tom, zda máte fixovanou cenu, spotový produkt, tarif od velkého dodavatele nebo menšího obchodníka. POZE patřilo do regulované složky ceny elektřiny. A regulovanou složku neurčuje dodavatel, ale stát přes ERÚ.

Proč stát platí podporované zdroje a komu peníze tečou

Podporované zdroje energie nejsou jen fotovoltaika na polích, jak se často křičí v hospodě po třetím pivu. Systém POZE zahrnuje obnovitelné zdroje, vysokoúčinnou kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, druhotné zdroje a některé formy podporovaného tepla. Peníze se vyplácejí podle pravidel zákona o podporovaných zdrojích energie a cenových rozhodnutí, nově cenových výměrů ERÚ. Výplatu v systému zajišťuje Operátor trhu, tedy OTE.

Historicky šla největší pozornost na solární boom z let 2009 a 2010. Tehdejší nastavení podpory bylo štědré. Někdo by řekl až sportovně štědré. Starší fotovoltaické elektrárny proto dlouho čerpaly garantovanou podporu, zatímco ceny panelů mezitím dramaticky spadly. Výsledek známe. Politici se hádají, solárníci se soudí, odběratel platí a účetní ve státním rozpočtu hledá další kolonku.

Jenže dnešní obnovitelné zdroje už nejsou stejný příběh jako před patnácti lety. Nové projekty se více opírají o aukce, tržní cenu, flexibilitu, akumulaci a přímé smlouvy. U větrných elektráren už první aukční projekty běží. U fotovoltaiky se čím dál víc řeší, kdy vyrábí, komu dodává a zda umí reagovat na záporné nebo extrémně nízké ceny. Samotná výroba kilowatthodin nestačí. Kdo dnes staví FVE bez řízení spotřeby, baterie nebo rozumného obchodního modelu, ten si koleduje o zklamání.

Právě tady dává smysl energetické poradenství. Ne jako prezentace s pěknými grafy, ale jako tvrdý výpočet. Kolik elektřiny spotřebujete v pracovní době. Kolik o víkendu. Jaký máte jistič. Jaká je distribuční sazba. Zda se vyplatí baterie. Zda má smysl sdílení. A jestli náhodou nekupujete řešení za 700 tisíc, které vám reálně šetří jako lepší termostat.

Úleva na faktuře neznamená levnou elektřinu

Zrušení platby POZE pro odběratele je příjemné. Jenže z faktury nezmizí distribuční poplatky, platba za jistič, systémové služby, činnost OTE, daň z elektřiny ani marže obchodníka. A hlavně nezmizí cena silové elektřiny. Ta se odvíjí od velkoobchodního trhu, tedy od burzy, kontraktů dodavatelů a rizikových přirážek.

V roce 2026 je vidět jeden staronový vzorec. Přes den, hlavně kolem poledne, tlačí solární výroba cenu dolů. Večer, když lidé vaří, nabíjejí auta, běží klimatizace nebo tepelné čerpadlo a slunce už odchází na kutě, cena leze nahoru. Data denního trhu ukazují velké rozdíly mezi levnými a drahými hodinami. V létě 2026 se podle veřejných přehledů spotových cen pohybovaly měsíční průměry v řádu jednotek tisíc Kč/MWh, ale jednotlivé čtvrthodiny uměly vyskočit výrazně výš. To je nová realita trhu. Průměr je hezký údaj. Účet ale často dělá špička.

Proto se vyplatí sledovat spotové ceny elektřiny. Ne proto, aby člověk každých patnáct minut běhal k pračce jako dispečer ČEPS v pantoflích. Smysl je v automatizaci. Ohřev vody, baterie, nabíjení elektromobilu, chlazení, výroba ve firmě nebo čerpání vody lze řídit podle ceny. Bez hysterie. Bez ručního klikání. Moderní energetika není o tom, že si pořídíte solár a pak se modlíte za slunce. Je o řízení.

Domácnosti: největší úspora často není tam, kde ji čekáte

Domácnost si po zrušení POZE polepší automaticky. To je hezké, protože většina úspor v energetice obvykle začíná větou: „Nejdřív si připravte posledních dvanáct faktur.“ Tady nemusíte dělat nic. Dodavatel a distributor mají změnu promítnout do ceny.

Jenže kdo se zastaví u POZE, nechává peníze na stole. Typická domácnost řeší cenu za kWh, ale ignoruje distribuční sazbu, velikost jističe a čas spotřeby. Přitom špatně zvolená sazba může ročně stát stovky až tisíce korun. U domů s tepelným čerpadlem, bojlerem, saunou nebo elektromobilem už jde o zajímavé peníze. A ano, saunu si pořizuje člověk dobrovolně. Faktura už tak dobrovolně nepůsobí.

Fotovoltaika na rodinném domě dává největší smysl tam, kde se vyrobená elektřina spotřebuje přímo. Pokud domácnost přes den nikdo nepoužívá, bez baterie nebo řízení spotřeby část výroby odtéká do sítě za cenu, která nemusí být žádná sláva. Sdílení elektřiny může pomoci. Přebytek z domu rodičů může krýt spotřebu bytu dětí, chalupy nebo jiného odběrného místa. Pravidla nejsou úplně triviální, ale princip je jednoduchý: elektřina má větší hodnotu tam, kde nahrazuje nákup ze sítě.

Kdo chce praktický přehled pro domácnosti, může začít na stránce SmartEnergyShare pro domácnosti. Pro samotný princip komunitní energetiky a alokace výroby se hodí stránka sdílení elektřiny. A kdo chce nejdřív pochopit celý proces bez právnické mlhy, najde základ na Jak to funguje.

Firmy: POZE je sleva, flexibilita je strategie

U firem je zrušení POZE větší položka v absolutních číslech. Malý provoz se spotřebou 100 MWh ročně ušetří proti původnímu stavu zhruba 59 900 Kč včetně DPH, pokud počítáme domácí sazbu 599 Kč/MWh jako orientační hodnotu s daní. U větších areálů už se bavíme o statisících nebo milionech. Jenže firmy současně čelí mnohem větším rizikům než domácnosti. Mají rezervovanou kapacitu, odběrové diagramy, čtvrthodinová maxima, výrobní směny a často i sankce za špatné řízení odběru.

Tady už nestačí čekat, co udělá stát. Firma potřebuje vědět, kdy nakupuje drahou elektřinu, kdy by mohla přesunout spotřebu a zda se jí vyplatí vlastní FVE. U provozů s chlazením, čerpáním, kompresory, nabíjením manipulační techniky nebo akumulací tepla bývá flexibilita skrytá přímo v technologii. Jen o ní nikdo nemluví, protože energetika se ve firmách často řeší až ve chvíli, kdy přijde faktura. To je pozdě. Faktura už nekonzultuje, faktura jen bolí.

Zajímavé začíná být obchodování flexibility. Bateriové úložiště nemusí sloužit jen k tomu, aby ukládalo polední přebytky z fotovoltaiky. Může pomáhat s vyrovnáváním odchylek, snižovat rezervovanou kapacitu, reagovat na spotové ceny a při správném zapojení poskytovat služby výkonové rovnováhy. To už je disciplína, kde amatérské excelové tabulky rychle končí.

Pro firmy dává smysl projít možnosti na SmartEnergyShare pro firmy a u větších provozů také stránku k obchodování flexibility. Další pohled na fotovoltaiku a sdílení najdete také na ShareElectric.cz a k legislativním dopadům komunitní energetiky na Electric-Share.cz.

Stát pomáhá odběratelům, ale účet nikam nemizí

Přesun POZE na stát vypadá politicky elegantně. Odběratelům klesne regulovaná složka ceny. Inflace dostane menší ránu. Dodavatelé nemusí vysvětlovat, proč lidé platí položku, které nerozumí. Jenže peníze se nevypařily. Zaplatí se ze státního rozpočtu. Tedy z daní, dluhu nebo z peněz, které nebudou jinde.

To je férové říct nahlas. Když stát převezme 41,7 miliardy Kč, domácnost si oddychne, ale veřejné finance ne. Politická otázka zní, zda má podporu zdrojů platit spotřebitel elektřiny, nebo daňový poplatník obecně. Technická otázka zní, jak rychle umíme staré drahé podpory nahradit levnějšími nástroji, aukcemi a tržní integrací nových zdrojů.

Do toho přichází další tlak. Sítě potřebují investice. Přibývá fotovoltaika. Roste význam řízení spotřeby. Uhlí odchází z trhu rychleji, než se ještě před pár lety plánovalo. Kapacitní mechanismy mohou přinést nový účet pro odběratele. A každá nová regulace má krásnou vlastnost: někdo ji nakonec zaplatí. V energetice obvykle ten, kdo rozsvítí.

Proto je nebezpečné číst zrušení POZE jako návrat levné elektřiny. Lepší je brát ho jako časově omezené okno. Úleva na faktuře může zaplatit část chytrého řízení, monitoring spotřeby nebo přípravu projektu FVE. Kdo ji jen rozpustí v běžných nákladech, bude za rok zase překvapený. A překvapení v energetice bývají drahá.

Co dělat teď: audit, data, sdílení a nákup elektřiny

První krok je nudný, ale účinný. Vezměte roční spotřebu, sazbu, jistič a produkt dodavatele. Zkontrolujte, jak velkou část ceny tvoří silová elektřina a jakou regulované platby. Pak se podívejte na profil spotřeby. Ne měsíční. Ideálně čtvrthodinový. Bez něj je každá debata o baterii, fotovoltaice nebo spotovém tarifu trochu věštění z faktury.

Druhý krok je scénář. Co se stane, když cena elektřiny na burze vyskočí o 20 procent. Co když bude polední cena často nízká a večerní špička drahá. Co když se změní distribuční tarif. Co když stát příští rok část plateb vrátí odběratelům. Energetická strategie nesmí stát na jedné politické tiskovce.

Třetí krok je poradenství. Ne proto, že poradce má hezčí logo než dodavatel. Ale proto, že dobrý poradce porovná nákup elektřiny, vlastní výrobu, sdílení, akumulaci, flexibilitu a distribuční sazby najednou. Izolované řešení často vypadá dobře jen v nabídce. V reálném provozu pak drhne. Přehled služeb najdete na stránce [energetické poradenství](https://smartenergyshare.com/energeticke-poradenstvi?utm_source=share-electric&utm_medium=referral&utm_campaign=satellite-marketing) nebo přes smartenergyshare.com.

Moje kontroverzní předpověď? Do tří let nebude hlavní otázka znít, kdo má nejlevnější kilowatthodinu. Bude znít, kdo umí nejlépe přesouvat spotřebu, sdílet přebytky a vydělat na flexibilitě. Stát může jednou položkou na faktuře ulevit. Trh ale odmění ty, kteří se naučí elektřinu řídit. Ostatní budou dál čekat na další vládní rozhodnutí. To je strategie. Jen dost drahá.

Zdroje

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: ElectricShare.cz SmartEnergyShare není dodavatel elektřiny: Jak funguje el... Vice o sdílení elektřiny