Praha sdílí proud ze střech škol. Jenže zákon mu nasadil mortis — proto jde město změnit zákon

Elektřina vyrobená na střeše pražské školy už neproudí jen do třídy pod ní. Putuje kct i do další městské budovy o pár set metrů dál. Praha spustila sdílení energie ze svých fotovoltaických elektráren a je první velké město, které to na plný úvazek rozjelo. Jenže — a teď to hlavní — zákon tomu bere metr od metru. Město tak vystoupilo s požadavkem, který by mohl změnit energetiku celé země: změňte nám zákon, ať můžeme sdílet pořádně.

Zní to jako technická záležitost pro úředníky? Není. Když se pravidla uvolní, mění se ekonomika každé střechy s panely. A každé vaší účty za proud.

Praha jde příkladem: slunce na školách proudí do městské kasy

Magistrát má v Praze stovky budov. Školy, úřady, sportovní haly. Na řadě střech už visí fotovoltaika — město si ji nechalo namontovat v rámci svých energetických projektů, ať už šlo o dotované programy, nebo vlastní investice. Problém byl dlouho stejný: elektřinu umí budova využít hlavně v letních měsících, kdy škola stojí prázdná. Panely svítí, třída je prázdnota, přebytky odcházejí do sítě za drobné.

Sdílení tohle mění. Městské budovy se seskupí do komunity a přebytky z jedné střechy pokrývají spotřebu jiné. Škola vyrábí přes léto, úřad spotřebovává přes den, plavecký bazén ohřívá vodu. Distribuční sieci tak zbyde méně práce a město méně platí. Vzorový příklad, jak to představovali tvůrci zákona o podporovaných zdrojích energie, který umožnil sdílení od července 2024.

Město navíc mluví o tom, že pilotní projekty chtě rozšířit — ať už na další městské organizace, nebo na městské bytové domy. A přesně tady se objevil zádrhel. Praha totiž zjistila, že současná pravidla jsou pro hustě zastavěné město nepraktická. Vědíte, co je horší než zákon, který sdílení zakazuje? Zákon, který ho formálně dovolí, ale podmínky udělá tak krátké, že se přes ně v praxi přeskočí jen s křížem přes ramena.

Zákon z roku 2024: dovoleno, ale jen do prvního transformátoru

Pojďme na věc. Zákon č. 165/2023 Sb., v platnosti od července 2024, zavedl dvě věci: sdílení energie a energetická společenství. Zní to skvěle. Chyba je v detailech. Sdílet lze totiž v zásadě jen lokálně — elektrina ze zdroje putuje k členům komunity, kteří jsou napojeni na stejné vodítko, prakticky za stejný transformátor. Ne v celé čtvrti, ne v celém městě. Jen tam, kam dospěje kabel bez toho, aby proud přecházel přes síť distributora „nad rámec".

Ve vesnici s jednou trafostanicí to funguje jako hodinky. V Praze, kde je na každém rohu jiný uzel sítě a budovy mění vlastníky po každém rohu, to funguje jako hodinky bez ručiček. Chcete sdílet mezi dvěma školami na Protáhlé ulici? Možná. Ale pokud sedí na různých transformátorech, můžeme si odpustit i snahu. Přitom vzdálenost mezi nimi je klidně stopadesát metrů.

Druhý problém je administrativa. Komunita se musí zaregistrovat, sjednat si smlouvy s účastníky, domluvit se s distributorem, vést vyúčtování. Pro radnici s deseti budovami zvládnutelné. Pro čtyřčlennou komunitu rodinných domů často dost dobrý důvod, proč to raději vzdát. O citlivosti tématu svědčí i to, že Energetický regulační úřad podrobnosti k sdílení průběžně doplňuje — kdo chce aktuální pravidla, má je přímo na webu ERÚ.

Co Praha chce: sdílet celým městem, ne jen za trafem

Praha z pilotních projektů vytáhla jasný závěr: bez legislativní úpravy to dál nepůjde. Město mluví o tom, že by mělo být možné sdílet energie v širším okolí zdroje — ideálně virtuálně, přes celou distribuční síť. Panely na střeše pražské školy by mohly krmit kanceláře na druhém břehu Vltavy. Fyzicky by proud šel nejkratší cestou do sítě, ale ekonomicky by se započítával členům komunity.

Nejde o žádnou sci-fi. Podobný model běží v Německu, v Rakousku, ve Španělsku. Virtuální sdílení, kde je role lokality minimální a hlavní je vypořádání, je dnes standardem v celé Evropě. Česko ho implementovalo nejrestriktivnějším možným způsobem. A teď i města — nejen Praha, ale i další velké obce — tlačí na to, aby se to uvolnilo. Logika je jednoduchá: města mají nejvíc střech, nejvíc odběratelů a nejvíc místa, kde se solárky hodí. Právě tam by měla komunitní energetika fungovat nejlépe. Místo toho tam funguje nejhůř.

Kdo na změnu čeká, může mezitím sledovat, jak se debata vyvíjí — legislativu sdílení rozebírá například ShareElectric.cz. Je sympatické, že tahle iniciativa nejde od ministerstva, ale od skutečného provozovatele. Od někoho, kdo si faktury platí a ví, kde přesně zákon píchá.

Kalkulace: kolik ušetří komunita deseti bytů se solární střechou

A teď krajně prakticky. Představte si pražskou školu s fotovoltaikou o výkonu 10 kWp. V českých podmínkách vyrobí ročně zhruba 9 500 kWh. Škola sama spotřebuje třeba třetinu — 3 000 kWh za předpokladu, že si spotřebu trochu ohlídá. Zbytek, 6 500 kWh, jde do sdílení.

Co s tím? Bez sdílení by město přebytky prodalo do sítě za minimální cenu, řádově 1,5 až 2 Kč za kWh. To je zhruba 10 až 13 tisíc korun ročně. Se sdílením může komunita přebytky rozdělit členům za dohodnutou cenu, řekněme 5 Kč za kWh. To je 32 500 korun ročně navíc — a členové zase nakupují levněji, než by platili dodavateli, kde je cena s pořizováním a distribucí klidně 9 až 11 Kč za kWh.

Vezměme konkrétní byt s roční spotřebou 2 500 kWh. Když si ze sdílené energie pokryje polovinu — 1 250 kWh — za 5 Kč, ušetří oproti plné ceně kolem 5 000 korun ročně. Deset takových bytů znamená 50 000 korun, které zůstanou v komunitě místo v kapse dodavatele. Ekonomika celé instalace se zkrátí z dvanácti let na zhruba sedm až osm. A to jsou hodně konzervativní čísla — s baterií a chytrým řízením se zlepšení dostane výš.

Chcete si to přepočítat na vlastní situaci? Základem je pochopit, jak celý mechanismus funguje — od aktivního prvku po vyúčtování. Přehledně to rozebírá jak funguje sdílení energie na platformě SmartEnergyShare, kde najdete i vzorové scénáře pro různé velikosti komunit.

Jak na to dnes — tedy bez čekání na poslance

Změna zákona je ve hře, ale parlamentní mlýn melou pomalu. Na co můžete sáhnout hned teď? Možnosti existují. Pro domácnosti je nejjednodušší cesta sdílení v rámci jednoho odběrného místa — tedy klasika: panely na střeše, přebytky do vlastní baterie, maxímální vlastní spotřeba. Není to komunitní energetika, ale funguje to dnes, bez registrací a bez čekání.

Pro ty, kdo chtějí víc, existují platformy, které celou byrokracii sdílení udělají za vás. Sdílení elektřiny přes SmartEnergyShare řeší od registrace komunity po měsíční vyúčtování mezi členy. Pro města a obce je relevantní zvláštní modul — pro obce a města — protože právě tam leží největší potenciál: školy, úřady, pouliční osvětlení, sportoviště. Pokud jste výrobcem s vlastní fotovoltaikou, podívá se vám do karet sekce pro výrobce FVE.

A ještě jedna věc, na kterou se často zapomíná: pokud chcete ze sdílení dostat maximum, pomáhá sledovat ceny na trhu. Když je spotová cena nízko, vyplatí se spotřebovat či nabaovat vlastní výrobu. Aktuální denní spotové ceny elektřiny jsou k dispozici online a řada domácností si podle nich už dnes posouvá pračku a dobíjí auto. Zní to jako přepínání pro mlsné — ale rozdíl v nákladech je o poznání viditelný.

Mimochodem, pokud vás zajímá, kde se komunitní energetika chytila nejrychleji, podívejte se na příklady obcí na SdíleníEnergie.info. Je z nich vidět jedna věc: tam, kde se našel jeden odhodlaný člověk v radnici, sdílení běží. Stejný recept, jakého se teď chystá Praha.

Očekávání vs. realita: proč nebýt naivní

Než si sedneme na hlavu euforii, jedna kapka realismu. Změna zákona neznamená, že se otevřou brány a všechno se rozběhne samo. Distributoři musí vybudovat systémy pro vypořádání, OTE musí zpracovávat data, dodavatelé musí umět fakturovat komunitám. To jsou měsíce, ne týdny. Druhá věc: uvolnění sdílení změní i ekonomiku energetických firem — a těm se na své pozici nelíbí, že si zákazníci budou kupovat proud mezi sebou. Lobby bojů se tedy dočkáme.

A třetí: pražský model je ale i tak silný signál. Když hlavní město — největší odběratel v zemi — veřejně řekne, že zákon je pro jeho potřeby poddimenzovaný, politici to slyší. Zvlášť když jiná velká města mluví stejným jazykem. Časování je taky zajímavé: cena elektřiny dlouhodobě neklesá, dotace na baterie a fotovoltaiku se rozjíždějí a zájem domácností roste. Podmínky pro legislativní změnu nebyly nikdy lepší.

O technologické stránce věci a novinkách ze světa komunitní energetiky píší i kolegové na ElectricShare.cz — stojí za sledování, hlavně když se mluví o tom, co všechno zvládnou dnešní řídicí systémy.

Závěr: střecha nad hlavou, panel na ní a co dál?

Praha udělala dvě věci najednou. První: ukázala, že sdílení energie funguje i ve velkém městě, kde by to mělo být nejtěžší. Druhá: přiznala nahlas, že současný zákon je na to malý. Když se pravidla uvolní, vaše střecha přestane být jen krytinou. Stane se z ní mini-elektrárna, jejíž proud může vydělávat vám, vašim sousedům, vaší škole.

Moje předpověď? Do pěti let bude sdílení energie tak běžné, že si dnes nemůžeme představit, jak jsme mohli prodávat přebytky za 1,50 Kč a přitom sousedovi platit 10 Kč za tu samou elektřinu. A do té doby — kdo začne dřív, ten v tom bude profesionál, ne začátečník. Vše potřebné k rozjezdu najdete na řešení SmartEnergyShare, ať jste domácnost, firma, nebo radnice s dvanácti školami.

Zdroje

• Energetický regulační úřad — legislativa a sdílení energie
• Energetický zákon a vyhlášky — Zákony pro lidi
• oEnergetice.cz — zpravodajství z energetiky
• OTE — Operátor trhu s elektřinou
• TZB-info — fotovoltaika a komunitní energetika

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: SdileniEnergie.info SmartEnergyShare není dodavatel elektřiny: Jak funguje el... Vice o soláry se