I stát může vybírat zakázky na software kvalitně a levněji. Tady jsou příklady

Sedmý výpadek elektřiny v roce. Kuba po celostátním blackoutu obnovila dodávky jen částečně. Sítě u kolapsu nestojí jen kvůli starým kabelům, ale hlavně kvůli starému softwaru a centralizovanému řízení, které nereaguje. A přitom se vlna drahých energií vrací stejně jako před pěti lety. Vrací se s ní i drahé politické proklamace o "modernizaci" a "digitalizaci", které mizí ve stejných výběrových řízeních jako předtím.

Tady je nepopulární teze: většina problémů energetiky i státní správy není technická, ale zakázková. Stát umí nakoupit špatný software za příliš mnoho peněz. Když se to naučí dělat obráceně, ušetří miliardy — a možná předejde i výpadku proudu.

Osm miliard a k ničemu: anatomie jedné zakázky

Začněme číslem. 8,28 miliardy korun. Tolik měl stát zaplatit firmám Home Credit International a Česká pošta za projekt Mobile Validation Solution, tedy systém na identifikaci občanů. Smlouvu ministerstvo vnitra podepsalo v březnu 2021. Do registru smluv se dostala až za svítání, kolem čtvrté ráno — klasický trik, jak zamezit kontrole. O rok později ministerstvo smlouvu ukončilo. Výsledek? Nefunkční projekt, arbitráže a nula užitečného software pro občana.

Nebo si vezměte Středočeský kraj. Deset let platil firmě Miclecom za IT služby zhruba 130 milionů korun. Když IT manažer kraje Jindřich Metlička zveřejnil, že jsou faktury nafouknuté násobně — od kabelů po myši — dostal výpověď a trestní oznámení. Případ se vleče soudy dodnes.

To nejsou výjimky, ale vzorec. Zahraniční výzkumy jako Standish Group CHAOS uvádějí, že plně úspěšných je jen asi 31 % softwarových projektů. U velkých veřejných zakázek je to horší, protože tam platí dokonalá smršť: zadání se píše dva roky, technologie mezitím zestárne, vítěz vyhrál nejlevnější nabídkou, pak přijdou "change requesty" a cena zdvojnásobí. Peníze odlétnou, systém nikdy nenasadí.

Estonsko, Británie, Amerika: tři lekce, které u jsme nikdo nečetl

Estonsko má od roku 2001 open-source jádro X-Road, po kterém běží přes 99 % státních služeb online, nonstop. Odhady mluví o úspoře kolem dvou procent HDP ročně a více než 1400 pracovních let úřadování, které si občané nemusí odsloužit na přepážkách. Klíč? Malý tým, otevřený kód, iterace.

Británie v roce 2011 založila Government Digital Service. Ten sloučil stovky ministerstevních webů do jediného GOV.UK a zavedl pravidlo: žádná zakázka nad pár milionů bez souhlasu s rozbitím na kousky. Vládní audity uvádějí úspory v řádu miliard liber. Ne proto, že by Britové kupovali levněji programátory, ale protože přestali kupovat zbytečnosti.

A Amerika. Portál Healthcare.gov se při spuštění v roce 2013 zhroutil na očích celého světa, přestože do něj odhady šlo kolem dvou miliard dolarů. Zachránila ho desítka špičkových inženýrů během několika týdnů. Z té pasti vznikly jednotky USDS a 18F, které dodnes štěpí federální IT zakázky na malé bloky a vyžadují otevřený kód. Dánsko šlo jinou cestou: obce se sdružují v komunitě OS2 a společně financují vývoj open-source nástrojů, který pak každý dostane zadarmo.

Společný jmenovatel všech tří? Kód je majetek státu, ne dodavatele. Zakázka kupuje výstup, ne hodiny. A systém se rozjíždí v malém.

Když to Česku jde: tři tiché úspěchy, o kterých se nepíše

Není to u nás beznadějné. Organizace Sdílené digitální služby vytvořila otevřený design systém "Prvky designu" — sadu hotových komponent, které může jakýkoli úřad použít zdarma, místo aby si přepdal web na míru za miliony. Kód leží veřejně na GitLabu. Digitální a informační agentura mezitím sloučila desítky paralelních IT týmů a systémů pod jednu střechu.

Zákony pro lidi, oficiální projekt ministerstva vnitra, ukazuje, že i stát umí postavit čitavý portál s podporou vývojářské komunity. Datové schránky přesáhly po závazném zavedení pro firmy dva miliony aktivních uživatelů — masová infrastruktura, která funguje. A registr smluv, i se všemi svými úniky za svítání, alespoň natrhl roušku tím nejhorším.

Vzorec se opakuje: malý tým, otevřený kód, skuteční uživatelé v testech, možnost krok zpět. Žádná z těchto zakázek nevyžadovala zázraky. Vyžadovala odvahu nepodepsat osmimiliardový balík. Přesně tuhle logiku potřebuje teď energetika, kde se během pár let ocitnou stovky miliard z modernizačních fondů a dotací.

Energetika je taky softwarový problém

Vraťme se ke Kubě. Její síť padá opakovaně, protože je postavená na velkých centralizovaných zdrojích a zastaralém řízení. Žádná flexibilita, žádné předpovědi, žádné rychlé přesuny zátěže. To není jen otázka benzínových turbín. To je otázka dat a algoritmů, které v reálném čase říkají: teď se vyplatí šetřit, teď se vyplatí spustit baterii, teď se vyplatí přepnout čerpadlo.

Česko má na rozdíl od Havany dobrou základnu. ČEPS zveřejňuje data o provozu sítě v reálném čase, ERÚ vede registry a od roku 2024 zákon umožnil sdílení elektřiny a komunitní energetiku. Jenže sdílení, virtuální elektrárny a flexibilita stojí nebo padají na softwaru — a ten si obce a firmy často kupují stejně špatně jako stát svůj.

Přitom řízení energetiky je dnes ve své podstatě nákup softwaru a služeb. Obec, která chce koupit elektřinu levněji, nemusí čekat na přerozdělení dotací. Může jít do reverzní aukce na e-aukce SmartEnergyShare a nechat dodavatele soutěžit sestupně, místo aby podepisovala desetiletou smlouvu "podle ceníku". Úspora se v takových aukcích pohybuje řádově v jednotkách až desítk

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: SmartEnergyShare.cz Kdy se oprava střechy prodraží? Odkládání renovace může s... Vice o zestátnění čez