Hlídač státu: Největšími soukromými příjemci dotací byly loni energetické firmy

Navrhovaný titulek: „Miliardy pro giganty: energetické firmy loni braly ze státní kasy víc než kdokoli jiný"

Zkuste hádat, kdo loni dostal od státu nejvíc peněz na dotacích ze všech soukromých firem v Česku. Není to výrobce aut, není to IT firma s dotací na "digitalizaci" a není to ani zemědělský gigant, který bere peníze na hektar už třicet let ze zvyku. Je to energetika. Podle přehledu, který sestavil Hlídač státu z registru smluv a dotačních databází, patřily loni mezi největší soukromé příjemce dotací právě energetické společnosti – distributoři, výrobci a provozovatelé sítí. Peníze tekly na modernizaci sítí, na baterie, na nové zdroje. Zní to jako dobrá zpráva. Otázka je, jestli tak trochu neplatíte dvakrát – jednou jako daňový poplatník, podruhé jako odběratel v účtu za elektřinu.

Co vlastně Hlídač státu sleduje a proč je to důležité

Hlídač státu není žádná nová hračka. Projekt provozovaný neziskovkou Otevřená společnost už léta škrábe registr smluv, insolvenční rejstřík, majetková přiznání politiků a taky dotační tituly. Cílem je jednoduchý princip – veřejné peníze musí být dohledatelné, kdo je dostal a za co. U dotací to funguje tak, že se spojí data z jednotlivých poskytovatelů (MPO, SFŽP, SZIF a další) a vytvoří se žebříček příjemců.

Loňský žebříček soukromých příjemců je zajímavý v jedné věci – energetika se v něm poprvé tak výrazně posunula na první příčky. Dřív tam kralovaly zemědělské podniky a výrobní firmy čerpající z evropských fondů. Teď je nahoře ČEZ, EG.D, E.ON Distribuce, ale i menší hráči jako Sev.en Energy nebo lokální teplárenské společnosti. Není to náhoda. Je to důsledek přesunu státní podpory z "produkce" na "transformaci" – tedy z toho, co firma vyrábí, na to, jak rychle mění svoji infrastrukturu.

Pro běžného člověka to má jeden praktický dopad: dotace, které firmy dostávají, se často promítají do cen za distribuci elektřiny, byť nepřímo. Kdo sleduje regulovanou složku ceny elektřiny, ví, že investice do sítí platí nakonec vždycky odběratel – buď formou daní, nebo formou tarifu. Aktuální data ke složkám ceny najdete třeba na Energetickém regulačním úřadu.

Kdo si loni "namastil kapsu" nejvíc – konkrétní jména a částky

Podle dat, která Hlídač státu zveřejnil, se na špici žebříčku soukromých příjemců objevily hlavně distribuční společnosti. EG.D (bývalá E.ON Distribuce, dnes pod skupinou EPH) čerpala stovky milionů korun na projekty spojené s posílením sítí pro připojování nových fotovoltaických elektráren – ironie osudu, protože právě kapacita sítí je dnes limitující faktor číslo jedna pro nové FVE žadatele. ČEZ Distribuce si zase odnesla dotace v podobném řádu na chytré sítě a na takzvané smart meteringy, tedy inteligentní elektroměry, které mají v příštích letech nahradit ty současné mechanické.

Nešlo jenom o distribuci. Mezi příjemci figurovaly i firmy z oblasti bateriových úložišť a akumulace – tedy přesně ten segment, který má vyřešit, co se sítěmi dělat, když polovina Česka staví střešní fotovoltaiku. Tady se objevují jak velcí hráči, tak menší specializované společnosti, které stavějí velkokapacitní baterie pro poskytování podpůrných služeb přenosové soustavě.

Zajímavé je srovnání s dřívějšími lety. Ještě v roce 2022 byly na špici žebříčku firmy z chemického a automobilového průmyslu, čerpající kompenzace za vysoké ceny emisních povolenek. Loni tenhle typ podpory z velké části doběhl a uvolnil místo investičním dotacím do energetiky. Jinými slovy – stát přestal hasit požár vysokých cen a začal platit za to, aby požár příště nevznikl. Dává to smysl, ale znamená to taky, že peníze míří k firmám, které už beztak mají miliardové obraty.

Odkud ty peníze vlastně tečou

Většina energetických dotací loni šla ze tří zdrojů. Prvním je Modernizační fond, financovaný z prodeje emisních povolenek – tenhle fond je specificky určený na modernizaci energetiky v zemích s nižším HDP na hlavu, kam Česko spadá. Druhým zdrojem je Operační program Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost (OP TAK), spravovaný Ministerstvem průmyslu a obchodu, kam patří třeba dotační program RES+ na obnovitelné zdroje. Třetím zdrojem jsou evropské fondy přímo, hlavně REPowerEU, což je reakce Evropské unie na energetickou krizi po roce 2022.

Co je zajímavé – část těchto peněz je navázaná na spotřebu domácností. Modernizační fond se plní z prodeje emisních povolenek, jejichž cena se promítá do velkoobchodní ceny elektřiny, kterou pak vidíte na burze. Sledovat, jak se cena povolenek promítá do spotové ceny, můžete přehledně na spotové ceně elektřiny na denním trhu – je to zajímavé cvičení v tom, jak propojený je vlastně celý systém.

Firmy, které dotace berou, argumentují logicky – bez modernizace sítí nepůjde připojit další fotovoltaiku, další tepelná čerpadla, další nabíječky pro elektromobily. Sítě byly dimenzované na dobu, kdy elektřina tekla jedním směrem, z elektrárny k spotřebiteli. Dnes teče oběma směry a síť na to prostě nebyla stavěná. To je fakt, který nikdo rozumný nezpochybňuje.

Je to problém, nebo jen logika fungujícího trhu?

Tady se názory různí. Kritici argumentují, že energetické firmy, hlavně ty s podílem státu nebo velkých akcionářů, generují slušný zisk už teď a dotace pro ně jsou tak trochu bonus navrch. ČEZ loni hospodařil s vícemiliardovým ziskem, přesto z veřejných peněz čerpal na investice, které by dříve nebo později musel udělat i bez podpory – síť prostě musí fungovat, jinak přijde o licenci od ERÚ.

Zastánci dotací argumentují jinak. Bez veřejné podpory by se investice do sítí promítly stoprocentně do regulované složky ceny, kterou platí každý odběratel v účtu za elektřinu. Dotace tak vlastně snižují tempo růstu distribučních poplatků. Je to trochu jako s dálnicemi – nikdo neříká, že stavební firmy, které dálnice staví, by to měly dělat zadarmo, protože "na tom vydělávají". Otázka je jinde: jestli se dotace rozdělují transparentně a jestli firmy skutečně dělají to, na co peníze dostaly.

A tady se dostáváme k jádru práce Hlídače státu. Není to o tom říct "dotace jsou špatně". Je to o tom umožnit komukoliv zkontrolovat, kam peníze šly, a porovnat to s tím, co firma reálně postavila nebo zprovoznila. Rejstřík smluv a dotační databáze jsou veřejné, jen je potřeba je umět filtrovat – a přesně to Hlídač státu dělá za vás.

Co to znamená pro vás jako domácnost nebo malou firmu

Tohle je ta praktická část. Pokud čekáte, že vám stát pošle dotaci na baterku k FVE stejně velkoryse jako distributorovi na modernizaci trafostanice, tak – ne, tak to nefunguje. Domácnosti mají k dispozici jiné, menší programy typu Nová zelená úsporám, ale objemově se ani zdaleka neblíží tomu, co čerpají velké firmy.

Co ale domácnosti a menší firmy reálně mohou udělat, je obejít systém jinak – ne čekat na dotaci, ale využít infrastrukturu, kterou právě ty dotované sítě umožňují. Typickým příkladem je sdílení elektřiny mezi odběrnými místy, které od loňska umožňuje novela energetického zákona. Pokud máte fotovoltaiku na jedné nemovitosti a spotřebu na druhé, nemusíte čekat na dotaci na baterii – stačí přebytky sdílet. Jak přesně to funguje, popisuje přehledně stránka Sdílení elektřiny na Smart Energy Share.

Pro firmy, které přemýšlí, jak vytěžit z modernizovaných sítí víc než jen nižší poplatky, existuje ještě jedna cesta – obchodování s flexibilitou. Firmy s bateriovým úložištěm nebo řiditelnou spotřebou mohou nabízet takzvané podpůrné služby, tedy prodávat síti svoji schopnost rychle zvýšit nebo snížit odběr. Víc o tom, jak se dá flexibilita zpeněžit, najdete na Obchodování s flexibilitou. A pokud vás zajímá, jak nastavit vlastní monitoring spotřeby a výroby, aby se dalo z dat něco reálně vytěžit, mrkněte na IoT monitoring. Konkrétní firemní řešení pak najdete na stránce Pro firmy.

Zajímavé srovnání trendů v evropském měřítku dělá i ShareElectric.cz, kde najdete data o tom, jak sdílení fotovoltaiky funguje jinde v Evropě. A pokud vás zajímá technická stránka smart gridů a to, jak do nich vstupuje umělá inteligence, doporučuji nakouknout na SmartEnergyShare.info.

Dotace pro energetické firmy budou podle všeho pokračovat i letos, protože Modernizační fond má naplánované výplaty na několik dalších let dopředu. Otázka, kterou by si měl klást každý, kdo platí účet za elektřinu, není "proč ty dotace dostávají oni", ale "co za to reálně dostanu já". A dokud budou existovat nástroje jako Hlídač státu, aspoň bude šance to zkontrolovat.

Zdroje

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: SmartEnergyShare.cz Trump otevírá dveře Íránu. Dopady mohou pocítit energetic... Vice o aktuální ceny