Aukce za desítky miliard jdou na stůl. Bez nich se po uhlí ztmavne — a ocelárny pohřbí "levné" uhlí

Dvě procenta. Tolik z české spotřeby elektřiny dnes pokryje vítr. V Dánsku je to přes polovinu. A právě teď, když hodinový stroj konce uhlí tiká směrem k roku 2033, rozjíždí stát soutěže o desítky miliard korun, ze kterých má vyrůst nová energetika. Problém je, že aukce samy o sobě turbínu nestaví. A mezi papírovým plánem a rotujícími listy leží propast, kterou si málokdo připouští.

Aukce, o kterých se málo mluví: jak stát rozdělí desítky miliard

Ministerstvo průmyslu a obchodu připravuje soutěže na podporu obnovitelných zdrojů, především větru. Jde o takzvané dvoustranné smlouvy na rozdíl, zkráceně CfD. Funguje to jednoduše: developer v aukci nabídne cenu, za kterou elektřinu prodává. Pokud je tržní cena nižší, doplatí rozdíl stát. Pokud vyšší, rozdíl vrací zpět do kasy. Smlouvy se podepisují na patnáct až dvacet let.

Peníze plynou z Modernizačního fondu a Národního plánu obnovy. Řeč je o řádu desítek miliard korun. První kola se mají rozjet v letech 2026 až 2027 a cílem je dostat větrnou energetiku z babího léta aspoň k jednomu gigawattu do roku 2030.

Zní to jako párty pro developery. Jenže aukce podle vzoru z Evropy jedna pravidlo nemají zárukou úspěchu. Německo v prvních kolech sáhdalo vedle, když nabídnuté ceny nepokryly náklady a poptávka po podpoře byla menší, než čekalo. Polsko zase poslalo do aukcí projektů desítky, ale realitou se stala jen malá část. Podobný scénář hrozí i u nás. Protože co je sběrný digitální systém na papíře, to je počkám a uvidíme, jak se stavba veze s povolením kraje.

Pro firmy, které chtějí porozumět, jak se v aukcích a na trhu s flexibilitou dá skutečně vydělat nebo ušetřit, je praktický vstupní bod stránka obchodování s flexibilitou. A proto je také důležité rozumět tomu, co se daří na tržních cenách elektřiny. Ty sledujte tady, protože právě spot určuje, jestli developerovi CfD smlouva vyjde do plusu, nebo do mínus.

Vítr u nás: dvě oblasti, kde Česko prohrává

Větrná energetika u nás stagnuje z dvou zásadních důvodů. Prvním je instalovaný výkon. Česko má zhruba 340 megawattů větrných turbín, což je méně než jedna průměrná offshore farma v Severním moři. Německo má přes 60 gigawattů. Rakousko, které má podobné podmínky, nás překonává několikanásobně.

Druhým důvodem je povolování. Kdo kdy zkoušel dostat větrný projekt přes územní řízení, posouzení vlivů na životní prostředí a souhlasy dotčených orgánů, ten ví, že mezi prvním nápadem a zapnutou turbínou leží pět až deset let byrokracie. Rozporuplnější rozhodování, odvolání, soudy. Investoři předem počítají s tím, že polovinu projektů nedotáhnou.

Přesně tady má aukční systém potenciální smysl: stát dá dlouhodobou jistotu příjmů a investoři podniknou odvahu postavit projekt, který by za nejistých tržních podmínek nikdo nefinancoval. Jenže aukce byrokracii nevyřeší. Pokud k litru uteče doporučení kraje rychleji, než stát schválí podmínky soutěže, budou desítky miliard stát v bance jako nefunkční rezerva.

Výsledkem je paradox: země s jadernou tradicí a slušným filtrem inženýrů staví méně větru než Belgie s plochou o polovinu menší. A ne proto, že by vítr nevěl, ale proto, že systém odmítá dospět k rozhodnutí.

Rok 2033 se blíží: co se stane, když uhlí uhasí

Vládní koaliční dohoda z roku 2021 si dala za cíl odstavit uhlí do roku 2033. ČEZ plánuje ukončit spalování uhlí v Tušimicích a Prunéřově do roku 2032, uhelná elektrárna Dětmarovice má skončit o rok později. To se nezdá, ale je to za pár let. Připomeňme: do zavedení automatických brzd v automobilech se mluvilo taky, že to bude trvat deset let. Od roku 2010 uběhlo víc.

Uhelné bloky dnes plní dvě role: vyrábějí elektřinu a drží síť stabilní. Ta druhá role je méně viditelná, ale kritická. Těžké rotující hmoty ve velkých generátorech dodávají soustavě setrvačnost, díky které přežije krátkodobý výkyv, když vypadne větrná farma nebo připojená linka. Když tyto bloky vypnem a nahradíme je fotovoltaikou a větrnými farmami napojenými přes výkonovou elektroniku, setrvačnost zmizí. Systém se stane citlivějším na poruchy jako restaurace, kde po ukončení podnikání vyklidili kuchyň, aby tam dali mikrovlnku.

Odpovědí má být kapacitní mechanismus, na kterém pracuje Energetický regulační úřad — detaily najdete zde. Stát by platil disponibilitu výkonu, tedy to, že zdroj může nastartovat, když ho síť potřebuje. Desítky miliard ročně mohou odjít do rezerv. A tady přichází ke slovu baterie. Rychlé akumulátory dnes nabízejí regulaci frekvence levněji a přesněji než uhelný blok. Kdo chce vědět, jak fungují bateriové úložiště v praxi, najde detailní rozbor na BESS Global Blogu. A služby výkonnostní rovnováhy, které baterie poskytují, rozepisuje SmartEnergyShare zde.

Otázka zní: dostane Česko baterie a plynové zálohy napojené do sítě rychleji, než hasí uhlí? Anebo si na pár let koupí tuhne zimu v podobě výkyvů frekvence a hrozby deficitů?

Levné uhlí? Pro ocelárny to bude nejdražší nákup všech dob

Zní to absurdně, ale levná surovina může firmu dostat do konkurzu. Liberty Ostrava to zažívá na vlastní kůži. Přestože se těžba uhlí v regionu drží a ceny koksu nejsou extrémní, ocelárna skončila v insolventním řízení. Problém nebyl v ceně tuny uhlí. Problém byl v ceně emisí.

Produkce oceli ve vysoké peci vyhazuje zhruba dvě tuny oxidu uhličitého na tunu oceli. Když je cena povolenky v systému EU ETS kolem 70 až 90 eur, dostanete 140 až 180 eur nákladů navíc na každou tunu. To je víc, než kolik stojí rozdíl mezi dobrým a průměrným koksem. A od roku 2026 naskakuje ještě CBAM, tedy transhraniční uhlíková调节, která zatíží i dovoz oceli ze zemí mimo EU — ale jen do určité míry a s určitou administrativou.

Třinecké železárny na to sáhly jinak: místo očekávání, že vysoké pece najednou zezelenají, staví elektrickou pec za devět miliard korun. Ta taví šrot elektřinou a emise snižuje řádově. Stát na to šlo s podporou, protože rozumí jednoduché matematice: tisíce pracovních míst stojí víc než tři miliardy korun dotace.

Ponaučení? Rozhoduje víc než cena za tunu. Rozhoduje struktura nákladů na příštích deset let a odhad, jak rychle ceny emisí porostou. Firma, která dnes kupuje levné uhlí a spoléhá na to, že trh se vrátí ke starým parametrům, si kupuje lístek na loď, která už vyplula. Pro firmy, které potřebují přepočítat energetickou strategii, je rozumný první krok energetické poradenství nebo program pro firmy, kde se náklady na energii dají modelovat na konkrétních datech, ne na investičních sníhcích.

Nové zdroje, nové hrozby: kybernetická bezpečnost míří na energetiku

A teď k tématu, které se v debatách o aukcích řeší málo: bezpečnost v kybernetickém smyslu. Moderní větrné farmy, baterie a chytré sítě jsou postavené na softwaru. Každá turbína má řídicí systém, každý měnič komunikuje přes protokoly, každá baterie se ovládá na dálku. To je efektivní. A zároveň to je otvor, do kterého se dá podívat, nebo naroubat.

Ukrajina to zažila v roce 2015, kdy hackeři vypnuli část rozvodné sítě. Dánská energetika dostala v roce 2023 největší kybernetický útok ve své historii, cílem bylo 22 firem sektoru. Tyto incidenty se neodehrály v dálce na jiném kontinentu, ale v evropské energetice, na kterou je napojené i Česko.

Vláda na to reaguje: novela zákona o kybernetické bezpečnosti a evropská směrnice NIS2 rozšiřují povinnosti energetických firem. Řídicí systémy kritické infrastruktury musí být oddělené, sledované a pravidelně testované. Kdo staví novou větrnou farmu nebo baterii, už dnes nemůže přistoupit na to, že SCADA systém pošle výrobcem a pak na něj deset let nesáhne.

Tady vidím zajímavý prostor pro platformy, které seskupují řízení zdrojů a dají auditovat na jednom místě. Řešení SmartEnergyShare přístup funguje tak, že řízení rozptýlených zdrojů probíhá přes centralizovanou platformu s monitorováním, místo aby každý střídač a každá baterie otevřeně visela na internetu. Zjednodušuje to audit a snižuje počet útočných ploch. Kdo chce vidět, jak to funguje v praxi, podívejte se na IoT monitoring nebo své řešení e-aukcí, kde se dá vidět, jak moderní platforma zvládá citlivá data a transakce.

Dezinterpretace je tady riziko. Kybernetická bezpečnost není ADD-ON za pár milionů po dokončení projektu. Když se navrhuje pozdě, je to desetkrát dražší a často nefunkční. A na rozdíl od zpoždění stavby může útok na síť rozvádět elektřinu, nemocnice a továrny.

Co s tím udělat: návod pro firmy, obce i domácnosti

Aukce na desítky miliard se rozjedou, ať se vám to líbí, nebo ne. Otázka není, jestli se energetika změní. Otázka je, jestli budete mít v této změně roli, nebo jen účet.

Pro firmy: přepočítejte si expozici na emise a ceně elektřiny na příštích deset let. Kdo produkuje elektřinu sám nebo má k dispozici střechu na fotovoltaiku a místo na baterii, může se dostat z pozice odběratele na pozici producenta. A sdílení elektřiny už není teorie, ale fungující model — více na ShareElectric.cz.

Pro obce: větrné projekty přinášejí daňové příjmy a poplatky, které v malých městech dělají rozdíl. Kdo se do procesu zapojí dřív, než investor, ten vyjednává podmínky. Kdo čeká, ten reaguje na hotovou stavbu. Užitečný vstupní bod pro místní samosprávy je program pro obce a města.

Pro domácnosti: tady je to jednodušší, než to vypadá. Fotovoltaika s baterií a chytrým řízením spotřeby vám dá nezávislost na cenových špičkách, které po odchodu uhlí porostou. Detaily najdete na stránce pro domácnosti a sdílení elektřiny je rozepsáno zde.

A jestli chcete pochopit, jak celý model sdílení a obchodu s flexibilitou funguje od startu, projděte si základní principy nebo se rovnou zaregistrujte.

Předpověď na závěr: aukce projdou, ale záchrana přijdou z baterií

Můj odhad? Aukce se konají, první projekty postaví, ale do roku 2030 vybudujeme méně větru, než slibuje národní plán. Ocelárny se rozdělí na dvě skupiny: ty, které investovaly do elektrických pecí, a ty, které do roku 2028 čekaly na levné uhlí a pak začaly propouštět. A kritickou roli nezahrají větrné turbíny, jak se píše v tiskových zprávách, ale baterie a flexibilita — přesně proto, že jsou to jediné zdroje, které se dají postavit rychle a které síti dají to, co jí odejde s uhlím.

Většina lidí tohle čte jako zprávu o velkých hráčích. Jenže elektřina, kterou dnes spotřebujete, bude za pět let stát jinak. A kdo se na tuhle změnu připraví teď, ten z aukcí o desítkách miliard vyjde lépe — i když žádnou nabídku nepodává.

Zdroje

• Energetický regulační úřad (ERÚ) — regulace, kapacitní mechanismus, cenová rozhodnutí
• Operátor trhu s elektřinou (OTE) — podpora obnovitelných zdrojů, data o výrobě
• ČEPS — provoz přenosové soustavy, výkonnostní rovnováha
• oEnergetice.cz — české energetické zpravodajství
• IRENA — světové statistiky větrné energetiky
• BloombergNEF — ceny baterií a trendů v akumulaci

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: RPSavings.cz Platíte za elektřinu víc než soused? Tenhle graf z burzy ... Vice o flexidao closes